Současný stav (1981)

MUDr. František Pokorný

Sabinova živá vakcina proti poliomyelitidě vyřešila v našem státě jedno z nejobávanějších infekčních onemocnění. Ne ovšem všude ve světě, ani např. ve Spojených státech amerických, kolébce vynikajícího objevu. Avšak u nás, dík organizaci zdravotní péče, bylo již v roce 1957 zavedeno očkování proti dětské obrně Salkovou a později Sabinovou vakcínou - a tak rok 1960 byl u nás posledním rokem čerstvých onemocnění - byt již malého počtu. Od té doby nebyl hlášen ani jediný nový případ. Československo bylo první zemí na celé zeměkouli, v níž bylo s dětskou obrnou skoncováno. Byl tím však u nás problém poliomyelitidy zcela vyřešen? 

Vraťme se za skutečnosti do  nedávné  historie.  V  období  patnácti  jen  po  roce  1945  docházelo k endemickému i epidemickému výskytu dětské obrny v různém rozsahu. Nejhorší byly rok 1948, pak rok 1953 a také rok 1952.  

V roce 1948 onemocnělo téměř 2400 lidí a z nich zemřelo 115 (naštěstí se stal právě tento tragický rok příznivým mezníkem perspektiv poliomyelitiků - dik novému způsobu léčby a organizaci léčby, o nichž se ještě zmíníme). Další dvě velké epidemie a pak každoroční výskyt představující několik set postižených znamenaly však do roku 1960 celkový počet 12 až 13 tisíc osob s chronickými následky po dětské obrně - a to pomíjíme ty, kdo byli nemocí postiženi před rokem 1945.

Terapie sestry Kenny, zavedená u nás v roce r 1949, byla první moderní facilitační technikou. Byla vypracována empiricky - zdravotní sestrou. Předběhla tehdejší neurofyziologické poznatky. V ústavu v Janských Lázních byla propracována hlouběji a modifikována. Spočívala především v přikládání horkých zábalů v akutním, a subakutním stadiu. Zmírňovaly se tak spazmy, způsobující bolestivé stavy. Byla to určitá prevence deformit. Po zábalech docházelo k uvolňování a vytahování měkkých struktur jako svalů, fascií atp.

Dále byla u pacientů aplikována svalová stimulace. Využívalo se tak zachované nervové aference. Rychlým pasivním cvičením se při ní docilovalo zkracování a prodlužování šlach a svalů, a tím stimulace propriocepce. Tato facilitační technika vyvolávala kontrakci na úrovni míšních reflexů.

Součásti této terapie byla dále svalová reedukace, která sledovala především správnou koordinaci svalové kontrakce a obnovování pohybových stereotypů. Jejich použitím se dosahovalo přesného provedení požadované kontrakce ve svalu, který hrál v dané svalové skupině rozhodující roli - a zachování správného poměru sil v jednotlivých složkách funkční svalové skupiny. Substituce pohybu jiným svalem byla indikována jen tehdy, když vedoucí sval skupiny byl ochrnut natrvalo.

Po stimulaci a reedukaci, které byly hlavními složkami analytické gymnastiky, se přešlo k nácviku komplexních pohybů jako posazování pacienta, stavění a chůzi. Kennyovskou metodou bylo možno naučit nemocného koordinované chůzi o kanadských holích i v těch případech, kdy byla téměř úplná plegie dolních končetin - a to bez ortopedických pomůcek.